Přiložíte do kamen suché dřevo, oheň se chytne, ale za pár minut jen doutná a plameny mizí. Většina lidí to řeší přikládáním dalších polen, což situaci často zhorší. Příčina nebývá v kvalitě dřeva ani v tahu komína, ale v tom, co se odehrává přímo v ohništi. Hoření dřeva je sled na sebe navazujících fází a stačí narušit jednu z nich, aby se celý proces zpomalil nebo úplně zastavil.

Dřevo nehoří jako plyn nebo kapalina. Nejdřív se musí zbavit vody, pak se teplem rozkládá na hořlavé plyny a teprve ty hoří viditelným plamenem. Pokud do ohniště přiložíte příliš mnoho dřeva najednou, teplo se spotřebuje na vysoušení dalších polen místo na rozklad a plameny ochabnou. Stejný efekt má i málo vzduchu. Když je přívod primárního vzduchu přiškrcený, plyny se nedokážou spálit a unikají komínem, zatímco v ohništi zůstává jen čadící uhlík. Pomůže pochopit, jak přesně fyzika hoření dřeva v plamenech funguje, protože pak je snazší nastavit přikládání i vzduch podle skutečných potřeb ohně.

Dalším častým viníkem je vlhkost. I dřevo, které vypadá suché, může mít uvnitř přes dvacet procent vody. Ta se musí nejdřív odpařit, a to spotřebovává velkou část energie, kterou by jinak oheň využil k hoření. Pokud topíte mokrým dřevem, plameny jsou slabé, v kamnech se tvoří dehet a komín se zanáší. Rozdíl mezi dvacetiprocentní a patnáctiprocentní vlhkostí je v praxi znát víc, než se na první pohled zdá.

Zhasínání má i geometrickou příčinu. Plamen potřebuje prostor, aby se plyny mohly mísit se vzduchem. Když je ohniště přecpané a polena na sebe těsně naléhají, vzniká málo spalin a ty nemají kudy odcházet. Oheň se dusí vlastními zplodinami. Řešením není přidat další dřevo, ale naopak nechat mezi poleny mezery, dopřát ohni vzduch a přikládat menší dávky častěji. Kdo tohle pochopí, tomu kamna přestanou zlobit.