Chodidlo novorozence nemá vyvinutou klenbu, tukový polštář ani pevné vazy. První roky života rozhodují o tom, jak bude noha fungovat v dospělosti. Bosá chůze po různých površích posiluje svaly, které klenbu aktivně drží, a zároveň rozvíjí propriocepci – schopnost vnímat polohu kloubu bez zrakové kontroly. Dítě, které od prvních kroků cítí pod chodidlem trávu, písek nebo nerovný koberec, získává lepší rovnováhu a jistotu v prostoru.

S nácvikem chození naboso se dá začít ve chvíli, kdy dítě samo stojí a dělá první krůčky, obvykle mezi 9. a 15. měsícem. Do té doby je vhodné nechat je bosé co nejčastěji doma i venku, samozřejmě s ohledem na teplotu a bezpečnost terénu. Pokud už potřebujete obuv, vybírejte takovou, která kopíruje tvar nohy a nechá prsty volně pracovat. Při výběru prvních botiček pro batole se vyplatí sledovat ohebnost podrážky, šířku v prstech a to, zda dítě v botě dokáže přirozeně přenášet váhu. Tvrdá nebo úzká obuv dokáže vývoj chodidla zpomalit stejně jako příliš časté nošení.

Samotný nácvik naboso nemusí být každodenní. Stačí pravidelně střídat povrchy a nechat dítě chodit po kamenech, písku, trávě nebo dřevěné podlaze. Na kluzkém nebo horkém povrchu je ale potřeba nohu chránit. Rodiče často řeší, jestli bosá chůze nevede k plochým nohám. Opak je pravdou – aktivní svaly a vazy klenbu spíš podpoří. Problém vzniká tam, kde dítě tráví většinu dne v tuhé obuvi, která svaly nechává ochabnout.

Kolem třetího roku už je chodidlo pevnější, ale stále roste a mění tvar. Do šesti let by mělo mít dostatek prostoru pro přirozený pohyb prstů. Pokud si nejste jistí, zda vaše dítě potřebuje ortopedickou vložku, řešte to s fyzioterapeutem, ne s prodejcem obuvi. Bosá chůze není móda ani experiment. Je to základní potřeba pro zdravý vývoj nohy, kterou bychom měli dětem dopřát co nejčastěji.