Sběr hub patří k nejoblíbenějším českým podzimním činnostem, jenže každoročně kvůli záměně skončí desítky lidí v nemocnici. Největší past nespočívá v tom, že by lidé nerozeznali hřib od muchomůrky, ale v tom, že si pletou druhy, které si jsou na první pohled velmi podobné. Rozdíl přitom často tkví v drobnosti – barvě rourkovité vrstvy, místě růstu nebo změně barvy po rozříznutí. Kdo sbírá jen to, co bezpečně zná, a ostatní nechává v lese, dělá nejlépe.

Mezi nejnebezpečnější záměny patří hřib žlučový, který se podobá pravému hřibu hojnému. Žlučák má narůžovělé rourky, tmavší síťku na třeni a především velmi hořkou chuť, kvůli níž zkazí celé jídlo. Další klasikou je muchomůrka zelená, jež může připomínat některé druhy holubinek nebo pečárek. Zde platí absolutní pravidlo: muchomůrka zelená má vždy bílé lupeny, bílý prsten a pochvu na bázi třeně. Pokud si nejste jistí, co máte v košíku, je lepší houbu vyhodit než riskovat otravu. Pomoci může i Co dělat, když si druhem houby nejste jistí, kde najdete praktické rady, jak postupovat při pochybnostech.

Záměny se nevyhýbají ani liškám a ryzcům. Liška obecná má tuhé, vidličnatě větvené lupeny sbíhající na třeň a příjemnou meruňkovou vůni, kdežto liška bledá je jedovatá a roste ve trsech na dřevě. Ryzec pravý poznáte podle oranžového mléka, které po dotyku zelená, zatímco ryzec kravský má mléko bílé a palčivé. U každé houby si proto všímejte několika znaků současně – tvaru klobouku, barvy výtrusného prachu, vůně i místa růstu. Jediný znak nikdy nestačí.

Nejspolehlivější ochranou zůstává sběr pouze těch druhů, které bezpečně znáte, a návštěva zkušeného mykologa, pokud si nejste jistí. Vzorek s sebou vezměte v papírovém sáčku, ne v igelitu, aby houba nezplesnivěla. Pokud se po jídle objeví nevolnost, zvracení nebo průjem, nečekejte a volejte záchranku – u otravy muchomůrkou rozhodují hodiny. Les je štědrý, ale i neúprosný a pokora před ním je nejlepší výbavou.